Lapač snů

19. října 2015 v 8:30 | Evra |  Smyšlené
Často se v noci budím. Mám zlé sny, které se často odráží od skutečnosti. Nikomu jsem o tom neřekla. Myslím, že to ani nikoho nezajímá. Jednou to stejně přejde, no ne?
Jednoho večera jsem přemýšlela nad tím, že si vyrobím lapač snů. Bohužel mi scházeli pírka. Šla jsem se vykoupat a přemýšlela jsem, že následující den po škole půjdu do lesa hledat nějaká pírka. Vylezla jsem z vany, vysušila si vlasy a šla spát.
*3:39*
Opět jsem se vzbudila. Nemohu spát. V zrcadle vidím stín. Zdá se mi to? Spím snad ještě? Najednou jsem koutkem oka zahlédla pohled. Na zem dopadlo pírko. Asi to bude sen, kde by se tu jinak vzalo pírko...
*4:59*
"Crrrrr.... Crrrrr!"
Je čas vstávat. Neochotně se zvednu z postele a jdu si vařit kafe. Přišla jsem do kuchyně a na stole leželo šest pírek. Co to má znamenat, sakra? Rychle jsem dopila kafe , nachystala se a šla pryč z domu. Bylo teprve 5:13 a autobus mi jel až 7:08, ale hlavní je, že nejsem doma.
Byla mlha. Napadlo mě udělat několik fotek na web. Šla jsem do lesa a fotila stromy. Zastřené, rozmazané, povedené, nepovedené.. Bylo jich mnoho. Vzduch na vesnici je čistější než ve městě. Ranní studený vzduch byl krásný.
Ve škole o velké přestávce jsem si prohlížela pořízené fotografie. Zaskočil mě obsah fotek. Vyfotila jsem jich opravdu mnoho, ale ve foťáku jich bylo jen pět, z toho čtyři byly rozmazané, jako by do mě v momentu stisku spouště někdo žduchl. A na čtvrté byla v pozadí osoba, ale já byla přesvědčena, že jsem tam sama.
Ve tři jsem se dostala domů. Máma i bratr byli doma. Vzala jsem si z dílny drátek a začala s výrobou lapače. Použila jsem černou vlnu, neboť jsem doma jinou nenašla. Část lapače již byla hotova. Zbývá připevnit pírka. Použila jsem ty, co jsem našla v kuchyni. Výsledek vypadal úchvatně. Byla jsem na sebe pyšná a lapač si hned vystavila na zeď
Večer jsem se vykoupala, nachystala učení a šla spát.
*2:59*
Vzbudila mě rána. Zrcadlo ze zdi spadlo na zem. Šla jsem vzbudit mámu a povědět jí o tom. Máma řekla, že se asi něco uvolnilo. Proto zrcadlo spadlo. Když jsem přišla, někdo ležel v mé posteli... Pak se peřina svalila na zem a když jsem jí zvedla, nic, ani nikoho jsem nenašla. Zkontrolovala jsem skříň, podívala se pod stůl, ... Nikde nic.
Lehla jsem si a zavřela oči... Nemohla jsem spát, byla jsem vyděšená. Najednou začal náš kocour škrábat na dveře. Teda, myslela jsem si že je to on. Otevřela jsem oči a na mě se dívala vychrtlá postava. Neměla oči, místo nich měla temné, hluboké důlky. Usmívala se... Přímo se smála. Některé zuby jí chyběly. Neměla vlasy... Žebra jí vylézala.. Zvedla kostnatou ruku, pohladila mě po vlasech... A pak zmizel... Řekla jsem to rodičům, doteď se léčím. 3x jsme se stěhovali, ale už se nikde necítím bezpečně.... Nikde...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Redsac Redsac | 7. listopadu 2015 v 21:02 | Reagovat

Dobré,  ale opět nereálné..  Dal bych to spíš do složky smyšlené

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama