Chata

6. listopadu 2016 v 18:18 | Evra |  Skutečné
Na podzim se rozhodli rodiče mé kamarádky, že pojedou na chatu, která leží v lese mezi dvěmi vesnicemi. Kamarádka se mě zeptala, zda bych nechtěla jet s nimi, že to rodičům vadit nebude a aspoň tam bude sranda. Neváhala jsem, a ihned jsem řekla, že pojedu. Jeli jsme ve čtvrtek večer a za hodinu a půl jsme byli na místě. Vybalili jsme si věci a pomalu se chystali spát. Druhý den ráno jsme s kamarádkou vyrazily na průzkum okolí. Ráno jsme šly do jedné ze dvou okolních vesnic. Cesta byla dlouhá přibližně 3km a kolem silnice byl výběh s jeleny. Auto tu projelo opravdu jen málokdy, ve vesnici vám každý odpověděl na pozdrav a pár lidí se pustilo i do řeči. Po obědě jsme šly i s mámou kamarádky a jejich pejskem, bíglem, do druhé vedlejší vesnice, kde jsme potkaly pětici kluků. Šly jsme tudy ještě k večeru a potkaly je podruhé, jak zrovna odjížděli autem. Vrátily jsme se do chaty a rozhodly se, že zítra je půjdeme hledat.
Druhý den jsme vstaly a šly do té vesnice. Počasí bylo pěkné a my se těšily, že si najdeme nové kamarády. Před tím domem, kde byli ti kluci jsme potkaly staršího pána, tak jsme se jej zeptaly, jestli neví, kde jsou. Zarazil se a pak odpověděl "Víte.. Tady žádní kluci nebyli.. Před nějakou dobou měli autonehodu... Je to ale docela dlouho.. Proč se ptáte?" odpověděly jsme, že jen tak a šly zpět do chaty..
 

Den po vánocích

25. prosince 2015 v 22:00 | Evra |  Ostatní/kecy Evry
Zdravím všechny čtenáře tohoto blogu.
Poslední článek, který se tu objevil, je datován na 18. Listopadu. Docela pozdě, ne? Pravdou je, že jsem vymýšlela příběh, který opravdu zaujme. Napadla mě "hororová série", ale při nejlepším bych měla náměty leda na tři díly. A navíc mi nepřijde zajímavá série, která je, či snad má být děsivá. Konec by byl vždy " šťastný" a v posledním dílu by zemřela hlavní postava. Celkem nuda, ne? A tak mě napadlo udělat sérii z vlastní fantazie. Není nic oroginálnějšího než právě VAŠE mysl. Proto celý blog přesměruji všeobecně na příběhy, povídky. Nebo se vám svěřím s něčím.
Děkuji za přečtení!
Přeji krásné a klidné prožití Vánočních svátků a mnoho štěstí do nadcházejícího roku 2016 :)

Zpět k psaní

18. listopadu 2015 v 17:40 | Evra |  O blogu
Po dlouhé době vás opět zdravím :)
Nedivte se, že nevyšla slohová práce. Čekala jsem, že sem již nikdo nezavítá. Naštěstí jsem se mýlila a díky dvoum osobám, které mi okomentovali poslední článek, jsem se rozhodla to tu opět rozjet :)
A tak mám otázku. Mám napsat "děsivou povídku", nebo mírumilovnou slohovou práci o podzimu, ačkoliv podzim pomalu, ale jistě, končí?
Napadlo mě nové téma, a to jsou sny, jelikož poslední dobou si své sny pamatuji, jako by se doopravdy staly. Pravděpodobně budou v rubrice Ostatní. Protože se mi skutečně zdály, ale vesměs jsou smyšlené, neboť se nikdy nestaly! :D
Dale jsem se pustila do kreslení a své zvířectvo obohatila o dvě myšky (laboratorní a zebrovaná)
Toť pro dnešní den vše :) mějte se hezky. Vydání povídky plánuji na pátek, přesně podle daného rozvrhu v prvním článku :)
Evra
 


Proč nevyšla povídka?

2. listopadu 2015 v 8:30 | Evra |  O blogu
Ahoj!
Pokud si kladete otázku, proč v pátek a ani neděli nevyšel článek, mám odpověď. Chtěla jsem napsat slohovou práci (vyjde ve středu), ale neměla jsem na blog čas, vždyť to znáte, prázdniny :)
Jak jste se měli vy? Já si prázdniny užila. Nic paranormálního se mi nestalo, až na to, že mi spadla propiska ze stolu... Měla jsem z toho stísněný pocit..
V pátek jsem šla v noci na hřbitov, ale nic děsivého se vážně nestalo :D
Nezapadá mě nic zajímavého, o co se s vámi podělit, proto se vás zeptám - sledujete někdo creepypastu? Myslíte, že nějaké příběhy mohou být reálné, nebo se vám to zdá jako velký výmysl?

Za hranicemi domova

28. října 2015 v 8:30 | Evra |  Smyšlené
Našla jsem si přítele. Často s ním chodím ven. Občas s námi chodí jeho parta. Docela fajn lidi. Bavilo mě to s nimi. Vždy se bylo čemu smát...
Jenže jsem si všimla, že každý měsíc je o člena party méně... Nejdřív jsem se nechtěla ptát proč. Bála jsem se, aby se někdo nezlobil za moji hloupou otázku. Napadlo mě, že je to asi zlé období, kdy se musí učit a proto nemají čas poflakovat se s partou. Jenže proč zrovna 6.? Vždy den, kdy někdo zmizel byl šestý v měsíci. Ale zřejmě to byl den, kdy mohl kdokoli odejít..
Jednou mě přítel pozval na večeři. Nešli jsme do žádné restaurace, ale k němu domů. Napadlo mě, že je to vhodná chvíle abych se na to zeptala.
Na večeři bylo maso i přes to, že přítel moc dobře ví, že jsem vegetariánka. "Neboj, není to ze zvířete" ujistil mne. Já s myšlenkou, že je to sójové maso, kousek snědla. Chutnalo to velmi zvláštně...
Celý večer proběhl klidně. Tak klidně, že jsem na svůj dotaz zapomněla. Vlastně jsem si uvědomila, že to asi není podstatné. Jistě bych všechny s touto otázkou jen obtěžovala.
Další měsíc zmizeli hned dva členové... A takto to šlo dál. Mezitím jsem se k příteli přestěhovala. Každý druhý den bylo to maso. Jednou mě napadlo se zeptat, co je to za maso. "To je lidské" odvětil. Ano, pojídal své přátele.
Asi o půl roku nikdo z party nezbyl. Jedli jsme poslední kousek masa. Už nebylo. Přátele jsme snědli. Co teď? Najdeme si novou partu? Ne... Napadlo mě něco lepšího. Podívala jsem se na přítele.
Ve světle se ostří nože letmo zablýsklo. Kuchyňský nůž se mu zaryl hluboko do hrudi. Nejdřív jsem ho zbavila krve a pak začala porcovat.
Jeho maso bylo to nejlepší, co jsem kdy jedla.

Zpět doma.

26. října 2015 v 7:30 | Evra |  Ostatní/kecy Evry
Zdravím!
Po pěti dnech strávených za Českými hranicemi jsem zpět. Jak mi bylo? První pocity z vesničky byly takové:
Malá vesnička uložená v mlze působila trochu depresivně. Kromě mlhy se všude rozprostíraly lesy... Nebo to byl jeden velký les? A Bärnkopf leží na mýtince? To nevím, o vesnice se nijak nezajímám :D každopádně to vypadalo, jako že les odděluje Bärnkopf od okolního světa.
Ačkoliv naproti našemu penzionu byla škola, nikdy jsme neviděli děti, a to jsme vstávali brzy.
Ale musím uznat, že tu bylo pěkně. Když jsem spala, měla jsem pocit že je něco pod postelí a bouchá, nýbrž chce ven.
Dál - nad postelí byl kříž, a protože nejsem křesťansky založené dítě, sundala jsem ho, jenže na druhý den to uklízečka vrátila zpět na místo. Já ho opět sundala, ale když se to dělo po třetí, nechala jsem tam kříž, protože mi holky z vedlejšího pokoje vnukly otázku "co když je tam z nějakého důvodu?".
Třetí věc - zrcadlo bylo umístěno tak, že jsem viděla do koupelny. Nu, já mám strach ze zrcadel a měla jsem pocit, že se jednou v noci do toho zrcadla podívám a uvidím tam postavu.
Čtvrtá věc - klíče v zámku se samy od sebe začaly houpat. Nejdřív jsem tomu nevěnovala moc pozornosti, ale když jsem šla do koupelny a železná ozdoba na klíčích se rozhoupala tolik, že kliku malém obtočila, nemohla jsem si toho nevšimnout.
A poslední věc - sama od sebe se mi pustila písnička. Ano, uprostřed noci, tři minuty před druhou ráno mi začne hrát písnička tak nahlas, že to vzbudilo i mojí spolubydlící, a to je co říct.
Ale naštěstí jsem doma, zdravá a nevím co ještě :D
Toť asi vše, ke koncentračnímu táboru se vyjádřím později :) zatím se mějte! :)

Ta postava

23. října 2015 v 9:30 | Evra |  Smyšlené
Tu noc u nás spal bratr. Po sedmé se již setmělo. Šli jsme do hospody za dědem. Vypili jsme sklenici vody a šli jsme domů. Ale co bychom tak brzo dělali doma? Napadlo nás zazvonit na pár domů a utéct. První dům, druhý... Nakonec jsme se rozhodli zazvonit na dům na konci vesnice.
"Nedělej to" řekl bratr, ale bylo pozdě. Já zmáčkla oba dva zvonky. Utíkali jsme do temnoty. "Dívá se na nás!!" křičel bratr a stále se otáčel. Běželi jsme po poli. Kdyby na nás zavolali policii, lehneme si a neuvidí nás. Stáli jsme a poslouchali...
*5 minut*
Stále nic. Pomalu jsme šli. Rozhodli jsme se jít pro ořechy. Sešli jsme na asfaltovou silnici. Udivilo mě, že tu svítí lampa. Vlastně by mě to neudivilo, jenže tam nikdy žádná lampa nebyla. Včera jsem tudy jela na kole. Nebyla tu... A teď tu je. Čím blíž jsme šli, tím jasněji zářila. Stála tam šedá postava. Mysleli jsme si, že to je člověk, dokud jím neprojelo auto. Zpět jsme jít nemohli. Měli jsme strach, že na nás ten člověk zavolá policii. Asi by nám řekli, že na takovou zábavu jsme velcí, ale od rodičů by jsme schytali zákaz chodit ven. A po poli se ani jednomu z nás nechtělo. Museli jsme jít k té postavě..
Vlastně menší výběr byl - na rybník, nebo k postavě. Šli jsme k rybníku
*20:04*
Došli jsme k rybníku. Nikde nikdo nebyl. Nepřišlo mi to zvláštní, v této zimě bych tu asi též neseděla. Šli jsme polní cestou k vedlejší vesnici. Přes les.
Listy prosvítalo slabé měsíční světlo. Všude se něco hýbalo. Snad lesní zvěř. Ohlédla jsem se. Nejdřív jsem se lekla, ale později mi došlo, že je to člověk s lucernou. Když přišel blíž, viděli jsme mu do obličeje. Mysleli jsme si, že je to souhra světel, ale nebyla. Měl ušmudlané společenské oblečení a velkou řeznou ránu přes obličej. Zrychlili jsme chůzi a neotáčeli se. Viděli jsme konec lesa.
*20:32*
Před chvílí nám volal táta. Máme zůstat na místě. Za chvíli pro nás přijede. Jenže u něj "chvíle" někdy bývá půl hodiny. Letmo jsem zahlédla světlo procházet mezi stromy. "Myslíš, že jde k nám?" zeptal se bratr. "Myslím, že pokud jsme někoho, nebo něco nevyrušili, tak ho nezajímáme."
Muž se světlem došel na polní cestu, kde jsme čekali. Asi pět minut se na nás upřeně díval a pak odešel. Ohlédl se přes rameno a víc se o nás nezajímal.
*21:08*
"Sakra! Kde jsou tak dlouho?"
"Třeba na nás zapomněli... Nebo ještě něco museli udělat"
*21:14*
Už jedou. Vidím dvě světla. Když jsme nastoupili, zmocnil se nás strach. Asi to bylo stíny, ale táta měl propadnutá oční víčka a celkově zvláštní pleť. Jeli jsme domů. Tou polní cestou. Tátovi chcíplo auto.
"Krucinál! Musím vystoupit a zkontrolovat to" řekl táta. Chvíli to vypadalo, že odešel a nechal nás tu, ale vrátil se zpět a jeli jsme dál.
Přijeli jsme domů a já v kapse našla papírek "I růže mají ostny. Tak se nepřibližuj"
Od té doby nikdy nechodíme do toho lesa...

Můj týden

21. října 2015 v 8:45 | Evra |  Ostatní/kecy Evry
Ahoj!
V neděli jsem opustila Českou republiku. Směr - Rakousko. Jsme ubytováni ve vesničce Bärnkopf (medvědí hlava). Navštívíme medvědárium, a hlavně Mauthaus (koncentrační tábor), takže k tomuto téma se pravděpodobně vyjádřím v nějaké povídce.
Zrovna tu čtu knihu Vojáci od Sönke Neitzel a Harald Welzer. Je to o druhé světové válce, plánuji sem napsat hodnocení :)
Články jsou přednastavené, takže aktivita tu bude. Bohužel články možná znáte, neboť jsem je již publikovala na "strašidelné historky"
Dále -> nebudu psát jen děsivé, sem-tam tu najdete i slohové práce, takže kdyby jste potřebovali inspiraci, můžete sem zabrousit.
Toto byl kratší článek, ale po návratu čekejte slohovky :D
Tak se tu mějte! :)

Lapač snů

19. října 2015 v 8:30 | Evra |  Smyšlené
Často se v noci budím. Mám zlé sny, které se často odráží od skutečnosti. Nikomu jsem o tom neřekla. Myslím, že to ani nikoho nezajímá. Jednou to stejně přejde, no ne?
Jednoho večera jsem přemýšlela nad tím, že si vyrobím lapač snů. Bohužel mi scházeli pírka. Šla jsem se vykoupat a přemýšlela jsem, že následující den po škole půjdu do lesa hledat nějaká pírka. Vylezla jsem z vany, vysušila si vlasy a šla spát.
*3:39*
Opět jsem se vzbudila. Nemohu spát. V zrcadle vidím stín. Zdá se mi to? Spím snad ještě? Najednou jsem koutkem oka zahlédla pohled. Na zem dopadlo pírko. Asi to bude sen, kde by se tu jinak vzalo pírko...
*4:59*
"Crrrrr.... Crrrrr!"
Je čas vstávat. Neochotně se zvednu z postele a jdu si vařit kafe. Přišla jsem do kuchyně a na stole leželo šest pírek. Co to má znamenat, sakra? Rychle jsem dopila kafe , nachystala se a šla pryč z domu. Bylo teprve 5:13 a autobus mi jel až 7:08, ale hlavní je, že nejsem doma.
Byla mlha. Napadlo mě udělat několik fotek na web. Šla jsem do lesa a fotila stromy. Zastřené, rozmazané, povedené, nepovedené.. Bylo jich mnoho. Vzduch na vesnici je čistější než ve městě. Ranní studený vzduch byl krásný.
Ve škole o velké přestávce jsem si prohlížela pořízené fotografie. Zaskočil mě obsah fotek. Vyfotila jsem jich opravdu mnoho, ale ve foťáku jich bylo jen pět, z toho čtyři byly rozmazané, jako by do mě v momentu stisku spouště někdo žduchl. A na čtvrté byla v pozadí osoba, ale já byla přesvědčena, že jsem tam sama.
Ve tři jsem se dostala domů. Máma i bratr byli doma. Vzala jsem si z dílny drátek a začala s výrobou lapače. Použila jsem černou vlnu, neboť jsem doma jinou nenašla. Část lapače již byla hotova. Zbývá připevnit pírka. Použila jsem ty, co jsem našla v kuchyni. Výsledek vypadal úchvatně. Byla jsem na sebe pyšná a lapač si hned vystavila na zeď
Večer jsem se vykoupala, nachystala učení a šla spát.
*2:59*
Vzbudila mě rána. Zrcadlo ze zdi spadlo na zem. Šla jsem vzbudit mámu a povědět jí o tom. Máma řekla, že se asi něco uvolnilo. Proto zrcadlo spadlo. Když jsem přišla, někdo ležel v mé posteli... Pak se peřina svalila na zem a když jsem jí zvedla, nic, ani nikoho jsem nenašla. Zkontrolovala jsem skříň, podívala se pod stůl, ... Nikde nic.
Lehla jsem si a zavřela oči... Nemohla jsem spát, byla jsem vyděšená. Najednou začal náš kocour škrábat na dveře. Teda, myslela jsem si že je to on. Otevřela jsem oči a na mě se dívala vychrtlá postava. Neměla oči, místo nich měla temné, hluboké důlky. Usmívala se... Přímo se smála. Některé zuby jí chyběly. Neměla vlasy... Žebra jí vylézala.. Zvedla kostnatou ruku, pohladila mě po vlasech... A pak zmizel... Řekla jsem to rodičům, doteď se léčím. 3x jsme se stěhovali, ale už se nikde necítím bezpečně.... Nikde...

Uvítací článek

17. října 2015 v 8:14 | Evra |  O blogu
Ahoj!
Moje přezdívka je Evra. Můžete mě znát z aplikace "strašidelné historky", kde se jmenuji Evra7771 :)
Je mi 14 let a psaní se věnuji třetím rokem, ačkoliv neplánuji být spisovatelkou.
Najdete mě v okolí Brna, ač ven sama moc nechodím
Zajímá mě příroda, knihy, zvířata, ... Kdysi jsem i fotila :)
Poslouchám metal, takže většinou vypadám jako taková " temná osoba" :D
I přesto, že mi jíž není osm, stále spím s plyšovou pandou :D
Mám smysl pro humor, takže se nebojte, že mám zatemněný celý mozek :)
Potěší mě každý komentář :) ať už kritika, či pochvala :)
Co se týče neupravenosti blogu: pracuji na tabletu a některé věci mi stále nejdou upravit
A něco k článkům - budu se snažit psát Po, St, Pá, a někdy (pravděpodobně ob-týden) i v Ne.
Děkuji za pozornost :)

Kam dál